Archeologické naleziště Pachacamac

Jen třicet kilometrů jižně od perunské metropole Limy leží zbytky slavného předkolumbovského města a zároveň poutního místa jihoamerických indiánů, nazývané Pachacamac. Toto město bylo ve své době větší než středověký papežský Řím. Vydali jsme se tam.
2012_04_19 Pachacamac 010.jpg
2012_04_19 Pachacamac 012.jpg
2012_04_19 Pachacamac 013.jpg
2012_04_19 Pachacamac 014.jpg
Sem, na břeh Tichého oceánu, přicházely stovky a tisíce poutníků od nebetyčných And i z pouštních oáz, tvořených úrodnými, uměle zavodňovanými úvaly podél řek stékajících z hor do moře. Lidé přinášeli bohaté oběti, za něž pak od kněží dostávali požadované předpovědi a proroctví. Dnes se k pozůstatkům starobylé věštírny dostanete městským autobusem, či pohodlněji pronajatým mikrobusem z centra hlavního města během necelé hodiny.
2012_04_19 Pachacamac 017.jpg
2012_04_19 Pachacamac 018.jpg
2012_04_19 Pachacamac 020.jpg
2012_04_19 Pachacamac 022.jpg
Své pojmenování Pachacamac odvozuje místo od jména jednoho z největších staroperuánských bohů. Pachacamac znamená v jazyce indiánů "Ten, co všechno stvořil a všemu dává řád". Podle legendy Pachacamac stvořil prvního muže a první ženu. Později stvořil i další lidi, kteří měli zalidnit tento svět, a náčelníky, kteří měli ty lidi vést a vládnout jim. Bohové však s lidmi nebyli spokojeni. Proto některé z nich bůh Slunce proměnil v kameny. Všichni zkamenělí byli dopraveni na mořské pobřeží. Některé z nich trčí podnes z vody jako skaliska a útesy. Jednu kamennou podobu přenesli dávní lidé na souš a začali ji považovat za posvátnou. I kamenům v moři počali vzdávat úctu. Každoročně jim nosili stříbrné misky s jídlem a zlaté poháry s posvátným kvašeným nápojem z kukuřice, čičou. Na prvním místě mezi všemi kameny byl proměněný náčelník kuraka Anat, který ční z moře kousek od břehu. Bůh Pachacamac nebyl přesto s pozemšťany spokojen, opustil je v místě, které nese od té doby až do našich časů jeho jméno, a vstoupil do moře.  
2012_04_19 Pachacamac 023.jpg
2012_04_19 Pachacamac 025.jpg
2012_04_19 Pachacamac 026.jpg
2012_04_19 Pachacamac 027.jpg
2012_04_19 Pachacamac 029.jpg
Pachacamac zbudovali lidé vyspělé kultury Huari, kteří se objevili na scéně peruánských dějin někdy na počátku sedmého století. Byli to především úspěšní válečníci a vynikající stavitelé, kteří stavěli svá četná opevněná města podle důmyslně zpracovaných a předem připravených plánů. Centrum mocné říše bylo město Huari, ležící v horské oblasti poblíž dnešního peruánského města Ayacucha. Podle něho byla pojmenována celá kultura i starobylý národ. Rozlehlé, důmyslně stavěné město bylo na přelomu prvého a druhého tisíciletí největším městem Jižní Ameriky, čítajícím na padesát tisíc obyvatel. Byly tu plánovitě rozmístěné ulice s velkými až třípatrovými budovami, obrovské vodní nádrže a kanály, sklady potravin i podzemní hrobky, vystavěné z dvoumetrových kamenných desek. Pozůstatky zdí některých veřejných budov a jejich komplexů jsou až několik set metrů dlouhé a dvanáct metrů vysoké. Proti útokům vnějších nepřátel bylo celé město obehnáno mohutnými obrannými hradbami.
2012_04_19 Pachacamac 032.jpg
2012_04_19 Pachacamac 033.jpg
2012_04_19 Pachacamac 034.jpg
2012_04_19 Pachacamac 035.jpg
Zvláštní postavení mezi huarijskými městy měl Pachacamac, zbudovaný v údolí řeky Lurín na břehu Tichého oceánu. Toto duchovní středisko země nemělo opevnění, bylo otevřené pro všechny obyvatele říše i příslušníky jiných národů. V samém středu stála pyramida z nepálených cihel a chám zasvěcený Pachacamacovi, který dává řád všemu na zemi i na nebi. K jeho obětnímu oltáři přinášeli poutníci své dary ve zlatě, stříbře a drahém kamení. Kněží pak prosili mocného boha o věštby a předpovědi počasí i nadcházející úrody. Jako jakési orákulum při věštění prý sloužila velká posvátná socha a pomocné figurky ryb, psů a lišek.
2012_04_19 Pachacamac 036.jpg
2012_04_19 Pachacamac 038.jpg
2012_04_19 Pachacamac 041.jpg
2012_04_19 Pachacamac 042.jpg
Říše Huari se rozpadla pod náporem Inků, kteří vytvořili poslední a největší z řady předkolumbovských kultur starého Peru. Jejich území zaujímalo rozsáhlou oblast od dnešního Ekvádoru přes Peru a Bolívii po severní Chile. Inkové dosáhli největší moci v 15. století a ještě na dalších sto let posílili slávu Pachacamacu. Vedle chrámu "Toho, který všemu dává řád" vystavěli na posvátné půdě také chrám boha Slunce. Vždyť sami sebe považovali za syny Slunce. Pachacamaca přijali mezi své bohy. A věštírna v Pachacamacu sloužila dál, jen tentokrát přinášela věštby pro říši Inků.a
2012_04_19 Pachacamac 043.jpg
2012_04_19 Pachacamac 044.jpg
2012_04_19 Pachacamac 046.jpg
2012_04_19 Pachacamac 047.jpg
Do chrámu Slunce a k jeho oltáři měli přístup jen muži, inčtí kněží. Věštírna za doby Inků byla pak vyhrazena ženám-pannám. Byla svatyní Měsíce a místem vody. V údolí tehdy prosakovala na několika místech voda. Největší byl bazén uprostřed svatyně. Zde se za jasných nocí zrcadlil na vodní hladině Měsíc a podle postavení hvězd i jejich odrazu prováděly zasvěcené ženy-panny své věštby. V prostoru svatyně se nacházely výklenky se sochami bohů z inckého panteonu. Ti měli přispět k zajištění dostatečné síly proroctví, která se týkala především počasí a úrody, ale i budoucnosti země.
2012_04_19 Pachacamac 049.jpg
2012_04_19 Pachacamac 054.jpg
2012_04_19 Pachacamac 056.jpg
2012_04_19 Pachacamac 061.jpg
Svaté město Pachacamac přijímalo po staletí obětní dary poutníků, které byly zhotoveny z drahých kovů a vzácných kamenů. Na mnoha místech země byly zřízeny sběrny pro jejich vybírání. Dokonce ani pobřežní oblasti říše Inků neplatily daně do hlavního města Cuzca, ale posílaly je do posvátné věštírny. Není tedy divu, že španělský dobyvatel Hernando Pizarro, který roku 1532 zajal posledního inckého vládce Atahualpu, rozvrátil jeho říši a zmocnil se zlatého pokladu umístěného v Cuzcu, zatoužil také po bohatství Pachacamacu. Naštěstí kněží slavných indiánských Delf zavčas Pizarrův úmysl prohlédli a většinu pokladu stačili ukrýt.
2012_04_19 Pachacamac 066.jpg
2012_04_19 Pachacamac 081.jpg
2012_04_19 Pachacamac 091.jpg
2012_04_19 Pachacamac 105.jpg
Přesto Pizarrova kořist byla velká. Podle dochovaných záznamů španělských conguistadorů je zřejmé, že dobyvatel a jeho stejně nenasytní druzi ukořistili a rozdělili si mezi sebou více než šest set padesát kilogramů posvátných zlatých předmětů a šestnáct tisíc uncí stříbrných skvostů. Hlavní část chámového pokladu z Pachacamacu však odolala, stále leží zahrabána a zanesena pískem pod povrchem pobřežní pouště. Je to prý ještě dvacet pět tun pokladů, zhotovených ze stříbra, zlata a drahých kamenů. Kéž je "Ten, který vše řídí" chrání!
2012_04_19 Pachacamac 109.jpg
2012_04_19 Pachacamac 112.jpg
2012_04_19 Pachacamac 118.jpg
2012_04_19 Pachacamac 121.jpg
Dnes jsou ruiny Pachacamacu královstvím pouště. Zbytky chrámů a budov z nepálených cihel jen pozvolna vystupují z nánosů písku, na rozsáhlejší práce nejsou peníze. Zásluhy o počáteční systematický průzkum patří především německému archeologovi Maxi Uhlemu i jednomu ze zakladatelů peruánské archeologie Alexandru Tellovi. Jeho pamětní deska s bronzovou bustou ostatně stojí hned u vchodu do areálu, přístupného veřejnosti. Návštěvníci zde naleznou též muzeum s původní keramikou a maketou posvátného města. Pohled na zbytky chrámu Slunce je však impozantní i v dnešní podobě. Kdysi vystupovali k oltáři Slunce jen kněží, v současnosti přístup do jeho míst patří všem. V záplavě sálavého slunce nad hlavou a s pohledem na horizont oceánu si uvědomuji přítomnost podivuhodné symboliky čtyř prvků: země - kde se nachází pyramida, voda - reprezentovaná mořem, vzduch - vítr od moře, oheň - Slunce.
2012_04_19 Pachacamac 127.jpg
2012_04_19 Pachacamac 137.jpg
2012_04_19 Pachacamac 138.jpg
14.03.2013 16:16:14
pompano
Tento web byl vytvořen pro mou rodinu a přátele. Na případné kritiky cizáků sere pes.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one