31.10.2007 První den v robotě

31.10.2007 První den v robotě - obrázek

31.10.2007 První den v robotě - obrázek

Zažitky z prvního dne v továrně.

Zase jsem nemohl dospat, jsem nějakej rozjebanej a nemožu se srovnat. Zrychtovanej ale nejsem, tak na to seru. Ohřál jsem si mlíko, dal si jogurt a nastříkal stopangin, páč mě béře v krce jak bych se v něm drbal štětkou od hajzlu. Poprvé jedu do práce. Navigace mě navedla celkem bez problémů, tak jsem přijel na hlavní vrátnici a tam už pro mě měli nachystanou vysačku a ať prý jdu támhle k těm dveřím, že mě tam vyzvedne nějaká ženská a dovede mě do práce. Zaparkuju, dondu tam, čekám asi deset minut a furt nic. Nikdo tam na nikoho nečekal a už vůbec né na mě. Koukám ale že tohle není žádný hlavní vchod, že to je spíš zadní východ a že jsem u východu z nějaké lisovny odpadu nebo co. A sakra, kaj sem to zas došel. Vyletím odtud, koukám na štrůdly lidí valicích se do práce a tak jsem se zapojil do toho lidského černého hada. Připadal jsem si jak Otík, když šel poprvé v Praze do práce a tam se snažil sladit krok s těmi pražáky. Přesně tak to bylo, akorát oni byli černí a já bílej jak hermelín. Možná i ta plíseň by se na nohách našla. A vida, s davem jsem se dostal až do takové vstupní haly, kde mě nevyhlížela žádná ženská, ale velkej tlustej černoch, kterej se mě sice představil, ale vzápětí jsem jméno zapomněl. Hned se ke mně hlásil, hned poznal že jsem to já, asi proto, že jsem v tom zástupu černejch fakt nevypadal jak potomek sklízeče bavlny. Omluvil jsem se že jdu pozdě, že jsem tejkon byl v lisovně a že jsem rusák. Ten mě dal reflexní vestu, špunty do uší, čapku na palici a hurá na poradu, která už začala beze mne. Tam mě představili jak cvičenou vopici, dali bezpečnostní školení a instrukce co a jak. Že prej se rozjezd trochu zpozdil a ať teda dnes si dám takovej klidnej seznamovací den, ať chodím s rukama v kapsách a se vším se tady seznámím. Konečně jsem se setkal s klukama, pokecal, zavolal si domů a trochu se aklimatizoval. Zašel na snídani, na oběd, na střechu mrknout se po okolí, zase pokecat a už bylo půl pátý a tak že půjdem dom. To nám to ale pěkně uteklo.

Jeli jsme z práce dost brzo, jen po deseti hodinách a tak bylo celkem světlo. Stavili jsme se tedy ve swampu, což jsou místní bažiny které se táhnou až dolů na Floridu. Vzhledem k tomu, že je teď docela sucho, tak tam moc vody není a spíše to jsou vyschlé planiny, sem tam propletené potůčky. Jen občas je nějaké údolíčko zaplavené, z vody čouhají pahýly shnilých stromů, plavou želvy, chodijó volavky a snad prý i aligátoři. Vypadá to docela dobře a pro nás pro Čechy je to docela exotika. Hlavně je močál uzavřený korunami stromů, kde žijou tísíce různých ptáků, řvou jako krávy a jak skáčou po větvích na zem neustále padají nějaké skořápky a bobule, takže od shora ukrutný řev ptáků a odspoda burácení padajícího bordelu. Je to paráda. Cestou dál zastavujem u dřevěného mostu pod kterým je zdymadlo, skrz nějž teče voda do solidní džungle. Vypadá to tam jak v dokumentu od national geografic. Popadalé shnilé stromy do vody, trosky starého kůlového mostu, spoustu zeleně, burácení vody a opět řev ptáků. Sejdem důle k řece a hledáme nějakého toho aligátora abychom z něho mohli udělat kozačky a kabelku. Nikde nic, jen černá vdova na pavučině / těch je tady ukrutná spousta a malinký chameleonek, který se nás vůbec nebál a mohli jsme si ho prohlížet z dvaceti centimetrů. Sem ještě zajdu, tady se mi líbí.

Pak jsme ještě navštívili nějaký městský park, který ovšem nestojí ani za zmínku. Normální americký parčík, jakože v divočině, kde nadělaly, asfaltové cesty, veřejné hajzly a skluzavky pro děti.

Dali jsme si teda na hotelu sprchu, převlékli se a jeli do nějaké vyhlášené rybí restaurace Bone Fish. Žádný posraný fast food, parádní lokál se sqelím interiérem, obsluhou a hlavně jídelníčkem. Dali jsme si nějaká piva, flašu californskýho vína. Lístek byl zas plnej specialit kterejm bych nerozuměl ani v češtině, tak jsem dal na kolegu Vietnamce, co mi doporučil nějakou mořskou buss, nebo jaká sviňa to byla. Přílohu jsem vybral tak že jsem roztočil hůlku a ukázal na nějakou položku. Servírka se sice trochu divila, ale já říkám nečum a nos to sem. Zatím nám přinesla nějaký krevetový salát s teplým chlebem máčeným v olivovém oleji a koření. To jen tak abychom se nenudili, než to přinesou. Byl to koncert pro držku. Pak začali nosit hlavní chody, mě dali toho autobuse a k tomu jako přílohu, no to mě poser, špagety s kečupem. Tak to byl špatnej los. Čuměl jsem na to smutně jak by mi to prinesli vlastní kule, ale servírce se me zželelo a že mi prý klidně přinese něco jiného. Tak jsem si podle kluků vybral pařenou zeleninku a orientální rýži. To vypadalo dobře. Byla to tedy lahůdka všech lahůdek a pak jsem jí jště korunoval zákuskem velkým jak pro pionýrský tábor. Za 40 babek proč ne.

Před spaním jsme si ještě u jednoho kolegy dali po budwaiseru a pak šli přecpaný chrápat. Dobrou noc ruská bando.

21.11.2007 03:59:56
pompano
Tento web byl vytvořen pro mou rodinu a přátele. Na případné kritiky cizáků sere pes.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one