18.11.2007 Okefenokee trails

18.11.2007 Okefenokee trails

18.11.2007 Okefenokee trails

Druhý den v bažinách, tentokrát už jen pěší tůry

Dnes večer jsem sice nastupoval další noční a domů to je 5 hodin nonstop jízdy, ale stejně jsem si přivstal a ještě jednou se chtěl ject podívat do Okefenokee. Vylít jsem proto z hotelu po šesté hodině, abych byl na východ slunce už kajsi v močálu. Vrátil jsem klíč na recepci a začal objíždět restaurace, kde bych se nasnídal. Jenomže byla neděle, čtvrt na sedm, všude bylo zavřeno a votvírali až v sedm. No to tady přece čekat nebudu. Jediné co bylo otevřený byl Mc Donald - největší humus Ameriky, z kterého si v Čechách udělali prestižní luxusní restauraci, kam se choděj ukazovat taxikáři a lidi tam vozej děti za odměnu, aby jim zkurvili žaludek. Navíc snídaňové menu je vrchol humusu, kdy i ten největší humus je lahůdka proti snídaňovému menu z McD. Jenomže já měl hlad a žízeň a potřeboval jsem se najíst. Nedalo se nic dělat, zaplul jsem tam a dal si velké kafe, horké že byse s ním daly vomejvat lodě, navíc v polystyrénovém kelímku, aby tak horký vydrželo ještě dvě hodiny a nedalo se k té snídani vypít. K tomu jsem snědl nějaké malinké buchtičky, zalité cukerným roztokem, pro změnu zas v papírové škatulce. Sladkej, mastnej biskit s mletým masem jsem si nerisknul. Parádní snídaně. Ještě že vedle měli otevřenou pumpu a tam jsem si koupil vodu, kapučíno ve skle, sušený hovězí a koláč. Snědl jsem si to za jízdy v autě, ale už tak jsem tím pojížděním po zavřenejch bufetech ztratil skoro čtřičtvtě hodiny a hlavně ten východ slunce. Dnes dopoledne jsem měl v plánu obejít si ty traily po souši a chodníkách v močálu, které jsem včera nestihl. Zaparkoval jsem tedy auto, naložil si jídlo a pití a vyrazil do lesa. První zastávka byla u Chesser's Homestead, http://www.fws.gov/okefenokee/chesser.htm což je zrekonstruovaný první dům této lokality. Vlastně druhý, ten první postavil děd toho borce co postavil ten druhý. A ten první, dědův už tam není. Je to celá zemědělská usedlost, která je perfektně opravená, že vše vypadá jakoby to bylo původní. Rodina Chesser sem přišla někdy po roce 1800, vegetili tady sami v klidu, nikdo je nesral, žádné úřady, žádní poliši, žádné obchody, žádné složenky. Prostě si tu žili a byli soběstační. V tu dobu co jsem tam přišel kolem zas nebyla ani noha, všechno bylo otevřené, taxem to tam prošmejdil, jak nějakej bytař. Vypadalo to tam úžasně, mělo to atmosféru té doby, akorát že to byla maškara pro lidi. Cestou k domu jsem na stromě našel optické čidlo a naproti odrazku. Aha, tak oni si tady kontrolujou kolik lidi jim tam kdy projde. Tak jsem jim tam namrskal rukou dalších padesát lidí, jako když jsem v práci přidával kartony do výroby. Ať maj trochu zamotanou hlavu. Zpátky jsem zas ten polskej zájezd odklikal, jako ze už odešli, bez zaplacení. Podle mapy jsem močálem, po dřevěných lávkách došel až na konec trailu, do močálu k jezírku, kde se právě probouzeli ptáci. Byla tam vystavená asi dvacetimetrová dřevěná rozhledna, na kterou jsem se vybelhal, tam si sednul, čuměl jsem do kraje, poslouchal ptáky, odpočíval. Vydržel jsem tam asi hodinu, bylo to super. Pak mě ale zatlačil čas a já jsem valil zpět k autu, protože se ukrutně oteplilo a já si potřeboval vzít kraťasy a sundat bundici. Pak jsem si dal asi pětikilometrový okruh kolem té usedlosti, udělal pár fotek a znovu se tam vrátil, abych si tam sedl do houpacího křesla a ještě než vyrazím na cestu si odpočinul. Jenomže už tam vevnitř byla jakási babka, vrásek měla jak Belmondo a hned mě táhla dovnitř a dávala mi výklad o všem možném. O rodině, kolik měli dětí a že tohle je přístavba a pak zas o požáru, že když tady hořelo, tak se tu střídali hasiči a celou dobu usedlost chránili, před plameny. Podařilo se jim to, protože barák je netknutý, zatímco vše okolo je ožehnuté. Né spálené, ale ožehnuté a na těch černých spálených stromech už jsou zase zelené listy. Celkem rychle se to vzpamatovalo. Taxem se s Belmondem rozloučil, zapsal se jí do knihy návštěv a vyrazil zpět k autu. Pak jsem si ještě jednou zajel do té půjčovny lodí co jsem byl včera, kde jsem napsal podhledy domů, koupil nějaké píčoviny, dal si poslední krátkou procházku okolo a pomalu se rozloučil s Okefenokee National Wildlife Refuge. Bylo to tu super.

Pak už jsem v kuse bez zastávky uháněl zpět do Augusty, kde jsem se rychle ubytoval, najedl špaget a mazal na další noční dvanáctku.

Galerie fotografií k článku

02.04.2013 17:20:04
pompano
Tento web byl vytvořen pro mou rodinu a přátele. Na případné kritiky cizáků sere pes.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one