10.11.2007 další vejlet - Hunting Island, South Carolina

10.11.2007 další vejlet - Hunting Island, South Carolina - obrázek

10.11.2007 další vejlet - Hunting Island, South Carolina - obrázek

Vejlet do super destinace - Hunting Island, South Carolina

Ty čtyři noční utekly jak plyn z tlustýho střeva, tak už jsem zase spřádal plány kam o víkendu do světa. Je pravda že zejména ta třetí dvanáctka mě solidně zamávala s imunitním systémem, cestou domů jsem usínal i na semaforech, ale vše jsem přečkal a už balím kufry abych vyrazil směr jiho východ. Je to sice pakárna zabalit všechny věci a až přijedu tak je zas na čtyři dny vybalit, ale díky tomu si můžu na cestě vybrat solidní hotel a né chrápat někde v indický špindíře, či v zaprděným autě.

Jedna amazonka z práce mě doporučila Hunting Island na východním pobřeží, kousek nad Savannah. Prý tam je všechno co hledám – teplo, slunce, pláže, zvířata a příroda. Strašně se ale divila, proč chci vidět aligátory a ne raději ject nakupovat. Těžko vysvětlovat, kor s mojí angličtinou.

Trochu jsem se tedy po té poslední šichtě vyspal, vykloktal slivovicej, naházel věci do Pontiaka, odhlásil se z hotelu a vyrazil. Ještě v Augustě jsem se stavil na oběd v Italské restauraci, dal si krevety, vino a tiramisu a pak už frčel. Záměrně jezdím po vedlejších cestách, vesnicema, pěkně v klídku, bez kolon, zastavím si kde chci, zacouvu, když chci něco vyfotit. Ty dálnice mě už pěkně serou, všude aut po kokot, kolem nic, jen vysekaný koridor v lese. Na to vám seru. Naštěstí každej američan jezdí po dálnicích, tak na vedlejších máme my vesničani volno.

Jedu si po kraji, dívky my mávají, ve vůni rozkvetlých lip. Najednou u krajnice koukám, pták jak svině, no snad to je nějakej sup čico, tam něco klove. Zabrzdím, otočím auto, zastavím na trávě, přehodím objektiv na dvoustovku a opatrně se tam k němu blížím. Jenže on ta svině zrzavá, je asi svinsky nedůvěřivej a odskáče dál do příkopa, pak vyskočí na pařez a frrr, letí ho hajzlu na strom. On tam ten hajzl sápal přejetýho mývala. Říkám si, to bude fotka jak do magacínu, naaranžuju si ho tady na tu kládu tady v tom světle a počkám si na protější krajnici až ta vyžírka  přilítne ho dožrat. Tak tam mývala naštimuju aby mě pěkně pasoval do záběru, zaparkuju v příkopě naproti, nastavím foťák, stáhnu okýnko a čekám na supa. Čekám deset minut, dvacet, třicet, pak už mě to nebaví, vykašlu se na něj a jedu pryč. Cestou mě to ale nedá, otočím káru a vrátím se tak po hodině opatrně na místo. Míval tam ležel jak zabytej, netknutej. Tak on ten parchant se pro něj nevrátil. Nasranej že jsem přišel o parádní záběr jsem valil dál.

Cestou, už skoro na místě, jsem míjel obchodní středisko. A cožepak to tady máte, že bych se jen tak podíval. Strávil jsem tam přes hodinu, utratil 260 tolarů za hadry a hladovej přejel pár metrů po parkovišti, samozrejmě autem do Ruby Tuesday na večeři. Narval jsem se zas jak Monte Christo, když z lochu utek a zajel si najít nocleh. Byla sobota večer a taxe dalo čekat že budou všechny noclehárny plný. Taky jo. Ve dvou mě hned vyrazili že maj plno, ze třetí jsem se vyrazil sám, tam bych nespal ani za pytel krevet. Byla to nějaká indická díra, ušmudlaná, zaflusaná, zahumusená. Na recepci seděla stará Indka, která už má beztak míru na penál s červenou tečkou mezi očima a bohužel to nebyla značka lejzrového zaměřovače, která uměla anglicky asi jako já indicky, taxní byla domluva jax korejcem na helpdesku. Takticky jsem se vymluvil že jsem zabloudil a že hledám hotel Ramada, že tam už mám zamluvenej nocleh. Tejk rajt ent left. Výslovnost měla na jedničku. Ramada vypadala docela honosně, méně honosně už ale mladá recepční, která asi byla trochu pod parou, nebo pod perníkem, nebo pod jakým svinstvem. V pase nebyla schopná najít mé příjmení, chtěla mi tam napsat Jaroměř. Pak z ní vypadlo že byla v Praze na nějakým tom výměnným pobytu, když studovala. Asi na takovýmtom jak vyměněj malýho klokana za tučňáka, tučňák bleje v Austrálii z klokaní kapsy a malej klokan se na pólu klepe zimou a nadává zasraný výměnný pobyty. Tak tahle studentka mě nacpala do kuřáckého pokoje do křídla pro samé socky, nebo co. A že to je prý úplně poslední pokoj a že jsem vlastně šťastný muž. Všude okolo postávali buď vocapnení ve vytahanejch hadrech, nebo Indové v levnejch hadrech a všichni na mě hulákali a mávali jak by se mnou do jezbinský školky chodili. Zabouch jsem za sebou dveře, zastrkal všechny ty řetězy a šoupátka co tam byly, osprchoval se a usnul.

Ráno budíček v šest hodin, ať pěkně stihnu východ slunce. Dovalím na snídaňu po půl sedmé a tam ani noha. Jdu se teda optat na recepci, kaj že to jídlo je a ona že tam jaxem přišel. Jdu tam ještě dvakrát, čumím do všech dveří a oken, ale nic tam není. Oni se na to normálně vysrali a nechali tam rusáka o hladu. Recepční na ně vlítla a tak se partija začala pomalu trousit z kuchyně, jak medvědi na jaře z brlohu. Jeden nes murmeládu, druhej košík na marmelády, třetí talířek pod košík na murmelády. Šlo jim to jak když učíš prase chodit pospátku a taxem si pro polovic dondil sám. Narval jsem se tedy plastovým příborem, polystyrenovými hrnky a papírovými talířky, prohlídl si obrázky v novinách a vystřelil na Hunting Island. Cestou jsem se stavil na nějaké farmě na konci světa, zvířat tam bylo odrůd, jak byse chystaly odjet tou archou starýho Némy. Pak ještě na pumpě, to byl mazec. Stojany v bordelu jak když je právě vykopou archeologové, ta budka tam měla co chvíli spadnout, vevnitř típci jak v texaským masakru motorovou pilou a u pokladny na pultu velká sklenice s naloženýma vnitřnostma v takovým červeným nálevu. Vypadalo to jak uřezaný uši, hlavy, srdce. Kdoví k čemu to tam měli, to snad nemůže nikdo žrát. Leda nekakej mutant z Černobylu. Vylít jsem odtamtud jak Gagarin a pádil stovkou pryč.

Dorazím na ostrov, zahnu doleva k velké budově s nápisy, návštěvnické centrum a hlavní obchod, ale ono zabedníno a vevnitř vyklizíno jak před hurikánem. Co je? Asi moc brzo. Taxem jel bez mapy, tak nějak podle instinktu. Zatočil jsem do lesa, protože všude okolo byly jinak mokřady a dojel k vrátnici Státního parku. Cedule jak prase že každý musí zaplatit poplatek 4,5 tolaru a že v době nepřítomnosti máme peníze vložit do připravené obálky a hodit do schránky. Já měl ale pouze dvacku a 15,5 tolaru diška jim tady přece nechávat nebudu. Dojel jsem tedy lesem až k hlavní budově parku a stanovišti rangera. Kdoví jestli tady bude ranger Čak Noris, co si dojebal záda na totalgymu. Zas tam nebyla ani noha. Kurva co se děje, to tady byla nějaká epidemie nebo co. Kaj sou ňácí lidi. Následoval jsem tedy cedule veřejné pláže a zanedlouho jsem dojel do systému mnoha parkovišť, přímo před nimiž se otevíral palmový les na pláž Atlantiku. Zaparkuju auto a letím tam se podívat. Paráda pláž jako kráva s jemným světlým pískem a hned za ní palmový les, hustý jak v Jurském parku. Tak to je super. Na koupání to ale nebude, protože tu od vody fouká studenej vítr a já s tím bolavým krkem to nebudu riskovat. Přezul jsem si boty, oblékl tepláky, bundu, klobouk, foťák a jde se. Konečně se projdu pěšky. To ježdění autem už mě pěkně leze krkem. Jdu tedy pláží kam jen dohlédnu, mám v plánu jít kam jen to půjde. Je to úžasná scenérie, hned za pláží je hustý les s močály. Střídám to do lesa, na pláž, do lesa, na pláž. Dojdu až k místu kde se z písku vynořují staré vlnami ohoblované stromy a pahýly. Všechny je prolezu, oblezu, objedu. Kurva to by bylo topeního. Sem tam jsou postaveny plážové domky, kterým říkají kabiny a asi se dají pronajmout. Za kolik jsem ale nezjistil. Skoro všechny jsou ale prázdné, už je po sezóně a tak tu není skoro ani noha. Žádní americký haranti, žádní němci vykrkávající svá jména do mušlí. Všeho všudy jsem potkal asi jen třicet lidí a z toho polovina rybářů. Každý mě zdraví, z auta na mě už z dálky mávají jak pionýři na závod míru. Asi po osmi kilometrech, když už pláž končí se otáčím a jdu chvíli lesem, chvíli cestou zpět k autu. Tam jsem dorazil až v poledne, hladovej a bez jídla. Nasednu, zadám do navigace nejbližší restauraci a už mě to sype seznam všelijakejch bárů a hospod. Pomalu je začínám objíždět jednu po druhé, ale všude je zazimováno a liduprázdno. Sezóna skončila a kvůli jednomu rusákoj tady nebudou civět do listopadu. Nakonec jsem se vrátil zpět na pevninu a asi po hodině jsem si našel mexickou restauraci. Mučačo číšník se s tou angličtinou pral víc než já a tak já si konečně připadal jako vítěz. Objednal jsem si nějakou rybu s krevetama a čímsi a kuřecí polívku. Čuměl na mě jak Bořek stavitel na Čínskou zeď, že prej to je velkej talíř a že ať si tu polívku radši nedávám. Jak říkal tak přines velkej talíř, na něm kompletní ryba s hlavou, očima, ploutvema i vocasem. Zasypaný krevetama, ryží a zeleninou. Bylo to výborný, akorát trochu vostrý, že mě při tom spustila rýma a začali slzet oči. Horší to bylo pak s placením, nějak dlouho se s kartou nevracel a to bylo podezřelé. Pak došel jiný amígo, ten tu angličtinu lámal hůř než ten první a že jestli nemám jinou, že tahle nejde. Ani jsem se nedivil, po těch včerejších nákupech. Asi jsem překročil limit. Dal jsem mu tedy druhou kartu, ale s tou se za chvilku vrátil, že mu taky nejde, s tou třetí jakbysmet. A sakra, tak že by mě v té bance zařízli úplně. Kdoví jestli je barák ještě vůbec náš, jestli Jana s Ondrou nebydlí pod mostem a v domě ředitelka banky. Jdu se tam podívat co tam s tím dělaj, tam se seběhla snad celá argentinská reprezentace včetně Maradony a čučeli tam do té čtečky karet jak Popelka do vořechu. Pane podívejte co mi tady píše. Koukám na to taky a tam je na displeji – prosím použijte čtečku čipu. Oni nevěděli co to je čip na kartě, taxem kartu vrazil do tý spodní díry a šup už to bylo. ÁÁÁ tákij malenkij a uže inžinjer. Oslavovali mě jak bych Mačupikču vyprojektoval, klaněli se a omlouvali. Já si oddych že účty odolaly, rodina bydlí v našem domě a já že tu nemusím týden mejt nádobí.

Vrátil jsem se na ostrov, opět zaparkoval auto a pěšky vyrazil na trek skrzevá Jurský park. V práci jsem se pak dozvěděl, že tam točili scény k Forestu Gampovi. Nejspíš ty z Vietnamu, to se podobá. Šel jsem věčinou lesem, sem tam po břehu močálu, pak zas lesem. Těsně u vody jsem měl divný pocit, aby mě tam nějaká sviňa nepoválela po zemi a pak ve vodě nezežrala, ale asi tam nic nebylo, nebo to na mě nemělo chuť. Nachodil jsem dobrejch třicet kilometrů a skoro za tmy dorazil k majáku. Nic moc, ani jsem to nefotil. Prostě maják, svítil jak kdyby tam zapálili jednu svíčku proti komárům, jinak nic. Tak jsem se za tmy zpakoval a odjel zpět na hotel. Tam si dal sprchu, zajel do města na večeři a usnul u Ostře sledovaných vlaků v českém znění s anglickými titulky.

Ráno mě vzbudilo bouchání na dveře, že jako housekeepink ať se zdekuju aleuš. Poslal jsem ho do řitě, ať přijde později. Nasnídal se, naložil auto a mazal zas jinou vedlejší cestou do Augusty. Jedu takovejma prdelema a koukám jako blázen, zas tam sup morduje poraženou srnu. A tentokrát jsou na ní dva. No to je paráda, já mám štěstí to není možný, radoval jsem se jak malej kluk. Opatrně se otočil, zajel do příkopa naproti a pomalounku abych je nevyplašil stáhl okénko a přehazoval si objektivy. Jen se tak na chvilku zastavili a pokukovali, poposkočili a pak se zas pustili do toho srnca. To je super, já mám z prdele kliku, to budou fotky jak z national geografic. Vystrčím foťák z okénka nastavuju si zaostřovací bod, nervní vzrušením a v tom se přiřítí pojebanej, zkurvenej, vykurvenej, zasranej, zmrd, sráč, kokot a zkurvisyn s kamionem, na kterým veze ten vyjebanej americkej barák, valí to s tím jak dobytek a ten vyjebanec, chcípák, idiot, čůrák my ty supy vyplaší a oni se leknou a letěj do prdele. Nemám ani jednu fotku a to jsem je měl na talíři. Ty vyjebanej zasranej americkej čůráku, shoř v pekle ty zmrde a ten posranej barák vyklop někde ze stráně. Nasranej jak cyp tam mlátím do volantu, proklínám celej svět nadávám si že jsem nebyl rychlejší. Ještě asi deset minut tam čekám, ale z předchozí zkušenosti je mi jasné ze se už nevrátí. Pozoruju je jak v dálce mizí. Potřetí se mi ta možnost už nenaskytne.

Tak nasranej jedu krajem, sem tam se zastavím abych vyfotil něco co nemůže uletět, až narazím na nějakou starou autodílnu. Kolem bordel jak u Brajtra, poházený nárazníky, motory, olejový skvrny. Vlezu tam do dílny a zdravím černýho dědka, že jsem z Evropy, že scháním starou značku z auta. Vzal mě do kanclu, tam prohrabal regál a dal mi parádní Georgii. Poděkoval jsem, podal mu ruku a valil dál. Alespoň mi to malinko spravilo náladu zkaženou těmi supi.

O kus dál vrakáč starejch americkejch aut. Zaparkuju, udělám pár fotek a jdu se podívat naproti do dílny, jestli tam nemaj další starou značku, protože potřebuju ještě jednu pro Lebedu. Než tam dojdu vylezou tři bílý dědci, tak šedesát roků, loupou a žerou vořechy a o něčem melou. Jaximě všimli hned ke mně a něco do mě hučeli. Hlavně ten jeden, ten žvanil jak nějakej retardovanej idiot, přitom si ho huby házel ty vořechy, který při mluvení zrovna vyprskával kolem sebe do okruhu dvou metrů. Jak když hodíš do mlejna na celulozu paletu vořechů. Poprskal mě, prase jedno a asi aby mi to nebylo líto jeden vořech mi dal. Tak jsem ho ze slušnosti rozloup, sežral, chtěl se zeptat na tu značku, ale ten magor furt žvanil. Nebylo mu rozumět ani hovno, to bych si spíš pokecal s eskymákem, než s tímhle idiotem. Byl to asi místní blb a sebou měl dva další místní blby, protože s níma nebyla kalá domluva. Proč zrovna já musím narazit na největší trotly v Americe. Mávnul jsem nad nima rukou odjel do hajzlu. V Aikonu, kousek od Augusty jsem se stavil v řecké pizzerii, Zaplivaná špeluňka bez oken, kde nikdo nebyl. Bylo mi ale blbé odejít, když už jsem tam vlezl a navíc jsem byl hladovej jak somálec, taxem si objednal pizzu. Blééé, to byl pajšl, smrdělo to jak scíplej tchoř, taxem zežral jen dva cípy a s pizzou ve skatuli jsem spěchal dom.

Zase kolotoč, ubytovat, vybalit věci, osprchovat, na večeři a do práce. Modrej mundůrek jsem si vzal s sebou, že se převléknu na parkovišti, ať v těch hadrech nedělám ostudu. Zajel jsem do Japonské restaurace. Sedel jsem u toho stolu jak před tebou je ta ohromná nerezová plotna a jídlo tam připravujou přímo před tebou. Dal jsem si krevety s něčím, vůbec nevím co to bylo, asi něco z moře. Vybíral jsem to zas loterijej. No přijel hočimin s takovým vozejkem jak Heřmánek na přehoz, plným věcí a začal koncert. Nejdřív tam šermoval a mlátil nožena jak poslední samuraj, co se chystá do strašné války s Turkem, pak tam nalil olej a začal tam všelijak házet různý vodrudy potravin. Začal nudlema, mrsknul je tam, polil je nějakejma sračkama, všeljak to sypal tlouk nožem do slánky, do plotny, pak to zas špachtlej vobracel. Asi po dvou minutách mi je hodil na talíř. Amici vedle je začali jist, tak já na nic nečekal a pustil jsem se do toho taky. Pak takhle připravil zeleninu na veliký kusy, zas mi ji tam hodil, tak já zas dlabal zeleninu. Pak opékal rejži, umíchal vajíčka, rozsekal je a přimíchal do té rejže. Zas mi mrsknul na talíř. Takhle to tam servíroval po dvou minutách. Pak tam na tom zapálil voheň jaxvine, že jsem chtěl skočit po hasičáku a česky mu říkám, jen si zahrávej kokote, deláš píčoviny, aby ti to tady neschořelo. Asi věděl co dělá, nechytlo to. Pak tam nasypal misku krevet a nějaké bílé špalky, jako nakrájené chapadla z chobotnice,  či co. Ale mělo to tak osm centáků v průměru. Co to bylo nevím do teď. Chutnalo to jako tlustý z ovaru, takový bláto bez chuti, nic moc. Snědl jsem tak půlku a ani mi moc nechutnalo. Byl jsem načuchanej těch výparu když to vařil, že jsem ani už neměl chuť. Byl to super zážitek, ale nepochutnal jsem si. Nasypal jsem si zbytek do škatulky a mám to tu v práci, ale nějak se mi do toho nechce. Jo a vlastně před tím byla ještě polivka. Byl to nějaký řidký vývar, jak voda, v něm plavaly tri male plátky žampionů, šnitliku jak když otřeš nůž a trošičku takovýho bílýho bordelu. Byla dobrá, ale docela řidina. Asi to tak mělo bejt. Zákusek neměli, číšník se furt klaněl a za něco omlouval a pak se zase klaněl a kadyž jsem odcházel, tak se zase uklonil. Možná ze tam kejve ještě teď.

Pak už ale do zaměstnání. Víkend skončil, čekám na další.

Galerie fotografií ke článku

21.11.2007 04:03:20
pompano
Tento web byl vytvořen pro mou rodinu a přátele. Na případné kritiky cizáků sere pes.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one