Easy Ride - Jinolice 2008

Easy Ride - Jinolice 2008 - obrázek

Easy Ride - Jinolice 2008 - obrázek

V červnu 2008 jsme s partijou vyrazili na první výjezd na Babetách.

Ve středu čtvrtého června jsme vyráželi na dlouho plánovanou spanilou jízdu motorkářů na strojích značky Babeta. Byli jsme čtyři, já Pompano, černej bratr Vyhnánek, negr Tomek a koxovej frňák Klofáč. Destinace byla Jinolické rybníky, asi sedmdesát kiláků od Jaroměře. Přípravy vrcholily již několik dní předem, domlouvali jsme se zdali budem chrápat v staně, pod celtem, či pod plachtou ze železářství, skalním převisem, či přístřešku z větví. Zdali povezem buřty, polívky v pytlíku, či kajsi rohnem hunta bez obojku, narvem mu pomeranč do držky, dáme česnekový knofliky a uděláme cigánskýho králika. Nakonec jsme uznali že nakládat na Babety krom spacáků a lahví alkoholu ještě paletu žrádla, by bylo sprostým mrháním koňských sil a raději teda po cestě koupíme ze pár fajnovejch párků. Ve středu ráno tedy bylo zbaleno, mnozí již měli mašinu obalenou od úterka a čas velel k odjezdu. Já, starej kokot jak mám na všechno dost času, jsem půl hodiny před odjezdem chtěl ještě nafoukat kola, ale jaxem tam do toho šlaufku vrazil tu hadici od kompresoru, zjistil jsem že zadní plášť je na sračku zpuchřelej a že jsou po celým obvodu cenťákový ďoury ze kterejch se už kouká aji duše. No to je v píči, s tím přecejc nemožu ject, klel jsem a nadával si do vocasů. Nedá se nic dělat, mosím koupit novej plášť a duši a až to vybouchne, kajsi na cestě to vyměním. Nabral jsem teda plnou za sedmdesát a valil dom omotat káru spacákem a stanem a čekat na partiju.

Dorazili celkem přesně na devátou a hned že ještě musej vyměnit žárovky, že to nějak na chuja svítí. Dodělali jsme tedy poslední údržbu, já se rozloučil se ženou a mladým Pompanem, udělali fotku a za jásotu kolemjdoucích žen a vlajících rozkvetlých lip jsme vyrazili na první ročník Easy ride memoriálu Franty Sahuly.

První zastávka byla po třech kilometrech v místní motorkářské prodejně, kde jsem koupil plášť, duši a kluci zepár žárovek. Nechali jsme se tam zasejc vyfotit a pak už opravdu letěli ku Českému ráji.

Zhruba po pěti kilometrech mě to ve Velichovském kopci přestalo táhnout a zpomalilo to na půlku. Kurva co to má znamenat, to už po deseti minutách stávkuješ či co? Píčoval jsem směrem k motoru. Klofáč na mě zezadu huláká ty kokote, kdyby sis to pořádně nafouk tak by ti to jelo rychlejc. Jenomže než to dořekl, už to nejelo skoro vůbec a zadní kolo mi plavalo jak bych jel v medu. Jebat, no to to moc dlouho nevydrželo. Pokynul jsem na kluky a zahnuly jsme na parkoviště, kde jsme tedy rozbili první údržbářský tábor. Esli budem stavět po pěti kilákách, tak to tam dojedem v srpnu.

Pstavili jsme mojí bábu ročník 1981 na stojánek a už se jali vybalováním klíčům, šroubovákům, montpák a jiné havěti, od které jsme každej měli po kousku. Když jsme byli asi v půli práce, nalepil se na nás nějakej místní magor v tesilkách dederonový košili, ublízlejma vlasama, vypadanejma zubama a santálích. V ruce kytku a tašku. Zřejmě místní playboy, možná flyboy – prostý pobíječ much, co byl na lovu nějaké lázeňské pacientky. Hučel do nás kokotin o svojí Čezetě 125 a o ženskejch vedle v cukrárně, šišlal u tohu jak by ho někdo prve trefil šutrem do tlamy. Naštěstí jsme výměnu gumy zvládli za pul hoďky a tak tomu prezidentoj magorů ujeli.

Ještě ve Velichovkách ale začalo drobně pršet a mě to navíc od té opravy vůbec nejelo. Jel jsem asi tak 15km/h a to mě zezadu ještě postrkovali. Nedá se nic dělat, musíme zajet na další neplánovanou zastávku ke kolegovi na Hvězdu. Naštěstí to bylo jen pár kilometrů, tak jsem to zvládl i já se svým dojebaným strojem. Jen co jsme zajeli k němu do garáže začalo přeukrutně scát, jak dyš pánubohu praskne plodová voda. V improvizované dílně jsme se tedy opět pustili do mojí mašiny, řka že stejně leje a že v tomhle marastu se dá jet leda rovnou do kremáče. Dostali jsme kafe a chleba s masem a taxe nam tam docela i zalibilo. Sundal jsem vejfuk, prošťoural ho drátem a vysypal z něj asi kýbl sraček, které byly příčinou snížení už tak chabého výkonu. Zároveň jsem doseřídil brzdy, abych při náhlé nehodě nemusel dělat exkurzi škarpou a už už vyhlížel mraky kdy žeto už přestane lejt. Jenže zataženo bylo od Ukrajiny po Německo a já už začal dokonce i koketovat s myšlenkou vrátit se a vyrazit jindy. Byl jsem však zbytkem pekelných jezdců hrubě napaden slovy popisujících dámské přirození, taxem raději zvolil ustup a podřízení se kolektivu. Pro jistotu jsme si ještě s Klofáčem vyrobili z igelitových pytlů pláštěnky, nasoukali se do nich a vyjeli vstříc kalužím jak Bodamské jezero.

Kosa jaxvině, vody všude jak v Bajkalu, do toho vítr. Drželi jsme ale formaci a valili dál. Naštěstí to negr zapíchl v Bílé Třemešné u pekárny, akorát v pravý čas, protože já měl husinu jak antiperle a lokty nemohl skrz omrzliny ohnout. Holky za pultem se mohly zecscat smíchy, když nás viděli vejít dovnitř. Čtyři borci na babetách obalený igelitovejma pytlema, to tam asi zas moc často nechodí. Dali jsme všeiljaký čaje a kapučína a dorty a vůbec, zavolali starejm Tomkovejm do chaloupky na Pecku ať zatopí v kamnech, že jsme zmáchaný a zmrzlý jak bysme z Alkatrazu plavali. Tochu jsme se zahřáli, dodali si odvahy a valili dál. Mezitím ale přestalo pršet a trobet se oteplilo, tak nám to zas vehnalo pohodu do žil.

Na jeden zátah jsme dojeli až k Tomkom na chalupu, kde už hořely kachlovky, na kamnech se hřála polívka a guláš. Parádně jsme se naprali, sledujíce přitom na nově odpadlíka a už jsme se zas viděli jaxe proháníme na motocyklu jak ten vlasatej kokot v telce. Alešovi se ale zdálo, že mu to jaxi jede na chuja, tak že udělá ten trik s vejfukem, co mě tak náramě pomoch. Vykuchali jsme teda ten jeho vejfuk, vložky z něj naházeli do kamen a jen co zčervenali, odrbali je kartáčem. Kurva teď to musí valit jak ten Pešek na okruhu. Čas nás ale tlačit a pokud jsme se chtěli za světla dostat do cíle museli jsme opustit tento teplý tábor a vyvalit dál.

Ještě že nám Petr v garáži půjčil mapu, bez ní bysme tam bloudili ještě teď a vrátili bychom se v lednu s omrzlinama a pokousaný od ledních medvědů. Štrekovali jsme to těma největšíma prdelema a užívali si krás českejch zaprdelenejch vesnic. Zrovinka v jedný díře jsem já, jakožto navigátor gangu odstavil naší kolonu těsně před křižovatkou, vytasil se s mapou a chtěl zadat azimut. Jenže akorát sme stáli na chuja za zatáčkou  pod kopcem. Jak tam takhle rozhazuju rukama dávám moudra celýmu světu otáčejíce mapu všemi směry, najednou za náma brzdy jako prase, kouř vod gum a na nás se valí nějakej vytřeštěnej píčus v ńáký vyjebaný feliciji a chystá se nás všechny sešrotovat. My vytřeštěný oči, uhnout nebylo kam a taxme si zatím narychlo promítaly naše dosavadní životy. Naštěstí ten chuj co valil jak polský prase to strhnul do protisměru, kde ale jako nasviňu přijížděla dodávka. Ten v ní když viděl feldu řítící se na něj v protisměru měl před vočima taky asi biják Its my life, nebo aspoň tak vypadal. Naštěstí se auta od sebe zastavila o něco dříve a taxe nikomu nic nestalo. Ten v té feldě tam na nás něco píčoval, ale vedle u domu byli jacísi montéři a ty ho hned hubovali že jel jak prase a ať drží hubu. Já na nic nečekal, zastrčil mapu za kalhoty, zavelel partě rovně a na plnej knedlik jsme se odjebali. Jestli si tam pak kvůli nám dali do držky, to už nás nezajímalo. Ale i to je možné. V každém případě my byli celí a nezadržitelně se blížili k cíli.

Asi tak o půl patý se ozvaly naše žaludky a připomněly nám že nemáme nic na večer a jestli se pro něco nestavíme, můžem se večer nažrat tak akorát šišek. Začali jsme teda po cestě shánět konzum jaxplašený, ale všecko bylo zavřené buď od dvanácti, nebo od revoluce. Zčalo to vypadat dosti bledě, ale paxme ve vsi jménem Železnice objevili takovej malinkej koloniál. Chleba neměli, párky už byly pomalu samy na odchodu o buřtech nemluvě. Koupili jsme si teda gumové rohlíky co by s nima šli přetěsňovat volejový pumpy, k tomu paštiku a kolu, abychom měli do čeho nalejt ten Klofáčův rum. Těsně před krámem jsme pak oslovili pár mladejch holek, ptajíce se na cestu do Jinolic. Všechny schodně se jak krávy hihňaly pod fousy pak řekly že nevědí. Co to je kurva za vesnici, co to tady chodí za zvěř? Schodli jsme se na tom že tady nám asi nikdo nepomůže a podle mapy se vydali dál. Už nám zbýval jen kousek, pár kiláků.

Když jsme míjeli ceduli Jinolice, chronometr ukazoval asi šest, což bylo asi devět hodin jízdy, ale my se na sebe vítězně podívail a v duchu se každý cítil jako vítěz velké ceny. Dojeli jsme až do kempu, vybírali místo kde založíme základní tábor a najednou koukáme jak Jesenius na ultrazvuk, kamoši z Jaráku, co tu byli za známou učitelkou, která tu zas hlídala devítku z Jaroměřské školy. Tak paráda, večer bude s kým chlastat. Hned na nás měli narážky, skrzevá naše stroje, zdali jsme vyjeli už v neděli a kýbl podobnejch keců jak scaní vod vopic. Aleš chtěl jednomu cinknout helmou vo palici, ale věkový rozdíl asi 13 let mu to zakazoval. Zapíchli jsme to ale v protějším kemu, poněvač tam byl systém kiosků a výčepů a to se nám zdálo jako prvořadé. Vykempovali jsme se tedy na jednom cípu rovnoramenného trojůhelníku kiosek, hajzly, stan, abychom to všude měli kousek. Vytasili jsme se teda s fungl novejma stanama v superakci z lidlu, uvázali babety kurtou ke stromu a vyrazili na první dvanáctku.

Výčep byl solidní, open air jen pod stany, před náma plátno kde zrovinka Rambo4 mordoval hočiminy a taky z nich dělal krmnou směs pro ryby. Nás ale zajímal pedevším půlitr s to zlatou vodou, kterou jsme nutně potřebovali zalejt ten pernej den a hlavně si pořádně cinknout na dojezd.

Každěj jsme dal po půlce, nalili rum do flaši s kolou a vydali do toho protějšího kempu za partijou. Cestou se voplácavali jací jsme to borci, co zdolali sedundesát kiláků na babetách. Ten rumovej mix do nás vytek jak bysme ředili maltu a s tím předešlým pivem už to tam začal pěkně roztáčet. Nic jsme toho ale nedbali a na terásce obědnávali jednu dvandu za druhou. Večer solidně utíkal a když už byla tma kdosi zavelel k ústupu, že pomalu půjdem. Cestou jsme ale narazili na bazén, obehnaný sice plotem, ale ne nějak vysokým. Aleš zabejčil za branku a řka že je zamčená se po ní začal škrábat. Zrovinka ale když byl obkročmo na ní, přihnal se podnapilý negr Tomek vzal za kliku a nějakým záhadným způsoben ji otevřel. Otevřel i s Alešem, který jak byl zrovna na vršku a nečekal pohyb vpřed, se na konci otevíracího rádiusu sklepl důle jak popel z cigára. Tomek chtivý vody se rozeběhl dále, ovšem nečekal, ani v té tmě neviděl malý bazének na nohy těsně za brankou a švihnul sebou do něj nadávajíce cosi o kurtizánách, pozadí, přirození dámském i panském a taky něco o dojebaných zádech. Já s Klofáčem jsme prošli otevřenou brankou jako králové. Hned jsme naskákali do vody a pochvalovali si teplotu, ale asi jsme při tom byli hluční víc než je třeba, protože se nějaké budovy odnaproti na nás hulákala jakasi silueta lidské postavy, že ať stama vypadnem, nebo že na nás zavolá ramena spravedlnosti. Dodns nevíme zdali to byl chlap, nebo ženská. Přátelsky jsme tedy pokynuli směrem k ječícímu oknu, oblékli se pomalu se vydali na cestu do našeho protějšího kempu. Cestou jsme se ještě zastavili u jakési ubykace, kde na nás zasejc pokřikovali nějaké polské kobjety. Svým polskoanglickým slovníkem, který jsem se naučil od svého polského kolegi Vihaje při natírání střechy na Floridě, jsem zahájil Českopolskou kooperaci. Asi jsem to moc nezvládal, protože se ukrutně chlámaly a zavíraly okna. Poslali jsme je teda do Polskej dupy zwariovanej a odjebeli se pryč. Cestu nám ale zkřížila dost vysoká zamčená brána, která se neotevřela ani po zvolání zaklínací formule BRUSEL! Dodnes nevím jaxme tu metr osmdesát vysokou a dvouma ostnáčema nastavenou bránu přelezli. Střízlivej bych to nedokázal.

V našem kempu jsme jestě usedli do dalšího kiosku a objednali další rundu. Já už byl ale zavodněnej metr nad víko a tak jsem se toho pulitru ani nedotkl a natáhl se na zem vedle stolu. Partija ovšem kalila vesele dál i přes můj hendikep. Po chvíli restu jsem se s klukama rozloučil, popřál jim hezkej zbytek večera, zavrávoral do výčepního okénka a zapnul se ve staně. V půli noci jsem slyšel jaxe černej Tomek vrací z tahu a dělá při tom kravál na celé Jinolice a už už jsem čekal že ho někdo příjde máznou šňůrou vod remosky. Ke stanu dorazil, tam dlouhé šmátrání po zipu, mnoho sprostých slov a pak už jsem jen slyčel jak padl držkou k zemi. Poté už jen ukrutné chrápání, co trvalo až do rána.

Já se na své samonafukovačce vyspal jako Sámer Isa na Halině Pavlowský a taxem už před šestou otevřel oči, probudil bratra negra Vyhnánka a vyvylili jsme ze zaprděného šátoru. Klofáč chrápal venku, hned vedle babet. Vedle hlavy měl zátiší z ukradenýho pulitru a v něm luxusního větráka. Líbezně, stávej kokote, jsme ho probrali z rauše. Vejral jak hus na seno, prevrátil pulitr, zbytkem si vyplách hubu, poslal nás do píče a chrápal dál. My, ranní ptáci jsme se zašli jako civilizovaný lidi umejt, vyčistit si zuby a nasnídat. Jenže v těch idiockejch umejvárnách byla voda na žetony jak Terezíně a taxem se musel vomejvat ve zlabu jak nějakej houmles na hlaváku. Dopadlo to ale nakonec i takhle na čerta. Po ranní hygieně jsme si namazali májku na gumový rohliky, zapili to vyvětralou kolou a šli se mrknout do skal. Tam jsme pokoukali po vyhlídce a zhodnotili uplynulý večer, s tím že luxusní zápich byla ta noční loupež v bazénu. Po návratu tam ty dva ožralé pytle stále ležely. Klofáče jsme probrali nadávkami a Tomka vymáčkli ze spacáku jak chleba z igelitu. To hovado tam chrápalo v bundě, kalhotech a botech. Porozbíjeli jsme teda tábor, zabalili bagáže, porovnali to vše na mašiny a zajeli ke kiosku na předcestovní poradu. Dali si po kofole, zhodnotili vejlet, udělali poslední foku před Jinolickým rybníkem, to aby nám věřili že jsme tu byli a vyrazili na cestu zpět. Valili jsme to na plnej knedlik, po dvacetikilometrovejch kusech. Zatávovali jsme až v Bělohradě na polívku, ale pak už zase dál. Před Dubencem mi najednou moped scípnul. Po důkladné kontrole všech životně důležitých součástek, jsem zjistil, že mi došel benzín. Kamarádi se ale nademnou slitovali a každý mi kousek benose odčerpal ze své nadrže. Paráda, brrrrm, už sem zas vali. Chudák Klofi ale jak mi vypouštěl ropu, zasral si sejtko a netáhlo mu to ani hovno. Museil jsme ho teda domu noho odstrkat před náma. Nebít tohoto posledního incidentu, dojeli bychom v rekordním čase 2,5 hodiny, bez jediného problého. I taxe ale Easy Ride vydařil a už teď plánujeme dálší vydání. Koketujem s destinacemi jako je Lipno, Mácháč, Sázava, dokonce už padl smělý návrh Grossglockner. Tak příště.   fotky

22.06.2008 02:22:38
pompano
Tento web byl vytvořen pro mou rodinu a přátele. Na případné kritiky cizáků sere pes.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one