Cestopisy

Peru 2012

Peru 2012

PERU 2012 -Masakr, to jsem nezažil. Má tahle díra vůbec nějaká pravidla silničního provozu? Těžko. Neskutečná tlačenice aut, které neustále troubí jako debilové. Z toho troubení si ale nikdo nic nedělá, protože se troubí prakticky nonstop. Auta se předjíždějí asi jen pro to, aby se mohly předjet zase zpět. Při zastavení se z boku tlačí další auta, jejichž Kotlárové asi zapomněli uhnout a teď to dohánějí na poslední chvíli. Tlačí se tam, kde není absolutně místo a vzdálenosti mezi jinými auty jsou milimetrové. Podstatné procento aut jsou staré pekáče, otřískané, polepené, pokreslené nápisy a fajfkami Nike. Některá jsou bez světel, některá mají místo oken igelit a mnohá jsou k prasknutí narvaná lidmi, kteří vykukují zadním oknem kombíků a páté dveře si drží rukama, aby nevypadli. Mezi tím vším tu pobíhají chodci bez jakéholi řádu a systému. Neexistují tu přechody, nadchody ani podchody. Když, tak minimálně a ta masa lidí co tu bydlí je tedy odkázána na kličkování mezi pruhy nabitými auty, dodávkami a motorikšami, kterých tu jezdí snad milion.
Korea 2010

Korea 2010

KOREA 2010 - Po jídle jsem si vytáhl ekvipment pro zubní hygienu a postavil se do fronty na hajzl ne moc nepodobný Toytoyce kdesi na fesťáku. Předemnou byl pouze jeden hočimin, taxem neztrácel čas a osobní údržbu začal na ocase eroplánu mezi cestujícími a letuškami. Někteří sice na mou plnou hubu koukali jak telata na vemeno, ale já si tím alespoň zkrátil to dlouhé čekání. Jenže to čekání se nepříjemně prodlužovalo a s tím se úměrně zvyšoval i tlak v mých ústech, kde se nekontrolovatelně hromadila polívka ze zubní pasty a slin. Sem tam a stále častěji se mi koutkem vyhrnul potok pěny a lidé kolem si začali myslet že mám nejmíň epileptyckej záchvat. Asi po patnácti minutách z útrob hajzlu vylezl obtloustlý Polák, slizký a vlezlý jak jen Polák může být. Spolu s sebou z hajzu vytáhl smrad jak z kafilerky a na nás nasraný se culil jak kdyby nám chtěl prodat záclony na trhu. Po něm do kabinky vlezl ten Hočimin přede mnou, ale dlouho tam nevydržel a vystřelil odtam tud. Věděl proč.
USA 2008

USA 2008

USA 2008 - Byla tak 30 metrů široká, po březích porostlá lesy, sem tam strmá skála a divoká asi jako vyschlé Labe. Já se usadil dozadu a starý vysloužilý námořník a rumový kapitán s klauna barvou nosu děda Lebeda šel dopředu. Pěkně pomalu jsme proplouvali kolem kamenů, které z vody trčely jak prsa mladých panen. Jelikož bylo málo vody, sem tam jsme se na nějakém zasekli a poskoky a ladnými postrky se chvíli museli uvolňovat. Hlošek ve svém kajaku kolem nás, neohrabaných dvousedadlových korábů jezdil jak nadržená barakuda a skrze svou váhu jemně nabíral vodu, takže za chvilu měl zmáchanou prdel a utopenej telefon. Aleš s Marcelem i Michal s Martinem se zřejmě díky své vodácké nezkušenosti v jednom zúženém, kameny a kmeny ucpaném místě zasekli, natočili bokem proti proudu a jako dva spojené plováky polynéského katamaránu, zmítali se v proudu rozzuřené vyschlé řeky. Zde kapitán děda Lebeda ukázal své letité zkušenosti a touto nepřehlednou a zcela jistě velice nebezpečnou (zejména pro naše foťáky) nástrahou projel jak ta nutelevá královna Hilgertová na paralympiádě.
USA 2007

USA 2007

USA 2007 - Pádloval jsem docela svižně a při představě, že v tom tempu musím vydržet čtyři hodiny bez přestání, mě docela jímal fantas. Najednou vpravo v křoví něco se šustlo. Šustlo, jak když tam sebou tele škubne, takovej to byl zvuk. Rychle otočím hlavu a čumím, byl to on. Aligátor jako kráva, dobrej metr a půl. Rozbušilo se mi srdce, jak jsem byl vzrušenej. Celou dobu tady machruju, šťouchám do keřů a přivolávám to a teď když tady je, jsem nějakej nesvůj. Nevěděl jsem jestli mám rychle ujet, nebo se vrátit. Je to poprvé co mezi mnou a aligátorem není sklo v zoologické. Nikdy jsem nezažil pocit být čtyři metry od nebezpečného zvířete, co má stisk jak úencéčko, je ve svém přirozeném prostředí a já na chatrný loďce poprvé v životě a úplně mimo civilizaci. Chvíli jsem váhal, ale paxi říkám, kurva, však kvůli tomu jsem přijel né a kdyby to bylo tak nebezpečné, tak tady nejezděj Američani a rodinama. Zastavil jsem loď, opatrně potichu přehodil objektivy a vrátil se k němu, zůstal jsem tak šest metrů od něj abych ho nevyplašil, jak tenkrát ty supy.
Tento web byl vytvořen pro mou rodinu a přátele. Na případné kritiky cizáků sere pes.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one